Z paměti nejstaršího člena hasičské jednoty Aloise Štolfy
Obec tupeská, zvaná jako obec hrnčířů, byla taky významná svými řemeslníky, jako byli kováři, koláři, bednáři, výrobci sudů. Přesto naše obec byla zemědělská, kde každý, i ten milý, se snažil dobývat chléb života. V té době byla vesnice skromná, ale malebná svými žůdry a pod rovnáním. Obytné stavení bylo kryté doškovou střechou, a v té době docházelo k požárům, a nedej Bože, při větru shořelo několik domů a stodol plných úrody.
Proto se sešli občané, aby tomu zabránili. A v neděli 26.června roku 1890 založili požární sbor. Předsedou se stal nad učitel Martin Vymazal, velitelem Josef Králík, jednatelem František Buršík. To byly začátky dobrovolného spolku hasičů v Tupesích roku 1890. Druhou generaci tvořili členové výboru Cyril Belant – velitel, starosta obce a velitel okrsku, Jan Varmuža – předseda, Antonín Tománek – jednatel. Vzpomínám jako chlapec na pohřeb pana Belanta, na velký doprovod členů místních i okolních roku 1931.
Třetí generaci jsem znal dobře, neboť do ní patřil i můj otec Martin Štolfa a já jako mladý dorost spolu s kamarády jsme tvořili družstvo mladých. Dnešní čtvrtou generaci po zesnulém veliteli Pavlu Vávrovi a Aloisi Štolfovi, který přešel do spolku za sloužilích členů, tvoří nynější výbor ve složení Cyril Martykán – předseda a starosta sboru, Josef Králík – velitel, Josef Salinger – jednatel sboru. V roce 1997 při tehdejší povodni se členové zúčastnili prací na pomoc občanům Starého Města.
Nemohu zapomenout na naše mladé členy, kteří reprezentují naši jednotu na hasičských soutěžích pod vedením Pavla Churého, Martina Kachtíka, Tomáše Bártka a trenéra Svatopluka Uhlíře, s dobrým výsledkem. Proto jim přeji do budoucna, aby heslo „Bohu ku cti, bližnímu ku pomoci, vlasti k oslavě“ bylo jejich životní krédo.
Alois Štolfa
